Soubor „Vlasy“ zachycuje osobní proces vyrovnávání se s postupnou ztrátou vlasů, způsobenou působením testosteronu. Vlasy se staly vizuálním důkazem proměny, ale i symbolem identity, kterou jsem v určitém ohledu ztrácel a zároveň znovu získával v jiné podobě.
Místo aby padaly na zem a končily v odpadu, začal jsem je sbírat. Vkládám je do obyčejného plastového kelímku – nádoby, která postupně určuje tvar i množství. Tento každodenní rituál se stal jakýmsi pokusem o kontrolu nad neovlivnitelným, ale také formou zachování a uchopení něčeho, co mizí.
Fotografie dokumentují tento stav mezi zmizením a uchováním. Rozprostírají se mezi sterilní čistotou pozadí a chaotickou organičností jednotlivých vláken. Vlasy se stávají objektem – materiálem, dokumentem i metaforou – v procesu fyzické i psychické proměny.
